Mauritius byl dlouho neobývaným ostrovem. Portugalci jej navštívili až na počátku 16. století, ale ostrov neobsadili. Až v letech 1598 až 1710 se jej zmocnili Holanďané a pojmenovali ostrov Mauritius podle fotbalového mistra Maurice z Nassau. Díky pirátským útokům ostrov brzy opustili a v roce 1721 se o osídlení pokusila francouzská společnost. Osídlování probíhalo pomalu a trvalo 40 let. Francouzské úřady přivezly na ostrov africké otroky a hlavním ostrovním průmyslem se stalo pěstování cukru. Kolonie velmi prosperovala.
Začátkem 19. století, kdy byla Anglie a Francie ve válce, byli soukromníci na ostrově nepřetržitou hrozbou pro britské a indické obchodní lodě. V roce 1810 Britové ostrov dobyli a po obnovení míru v roce 1814 byla britská svrchovanost potvrzena Pařížskou smlouvou. Za jedinečných okolností ale zůstaly zvyky, zákony a jazyk francouzské.
Tlak vyvolaný britským hnutím zde ukončil otroctví a v roce 1835 byli otroci nahrazeni dělníky z Indie. Dnešní indo-pákistánská populace v zemi pochází z tohoto období. Téměř půl milionu dělníků přišlo z Indie pracovat na tento ostrov a věnovali se práci na cukrových plantážích.
Mauritius velmi prosperoval v 50. letech 20. století, ale pěstování cukrové řepy zažívalo pokles. Epidemie malárie v letech 1866-68 odváděla lodní dopravu z Port Louis, který se opět otevřel v roce 1869 po otevření Suezského průplavu. Během první světové války, kdy ceny cukru vzrostly, ekonomika prosperovala, ale Velká deprese 30. let změnila drasticky situaci. Druhá světová válka nezlepšila mauricijskou ekonomiku a po roce 1945 byly zavedeny hospodářské reformy. Byly také zahájeny politické a správní reformy, které vedly k nezávislosti ostrova.
V roce 1965 převedla Británie jedno z odlehlých území Mauritia, souostroví Chagos, na nově vytvořenou správní jednotku – Britské území Indického oceánu. V následujících letech byli obyvatelé Chagos přesídleni a většina z nich se přesídlila na Mauritius.
Když se Mauricius přiblížil novému tisíciletí, problémy, kterým tato země čelí, zůstaly z velké části ekonomické povahy. Chudší lidé na Mauriciu - převážně Kreolové – se nesdíleli na plodech hospodářského rozvoje na konci 20. století. To vedlo ke dvěma velkým a neočekávaným výbuchům sociálních nepokojů v roce 1999, prvních skutečných domácích nepokojů od nezávislosti. Nezaměstnanost vzrostla na začátku 21. století, částečně kvůli škodlivým dopadům mezinárodního obchodu na výrobu textilu a cukru. Vláda odpověděla zaměřením hospodářských strategií země na rozvoj lukrativnějších odvětví - informačních technologií a obchodních a finančních služeb.